Soberano

Nebylo to zase až tak dávno.Teď si už celkem dobře vzpomínám. Byl jsem sám doma, ostatně jako vždy. Neměl jsem zrovna nic lepšího na práci, tak jsem si opakoval telefonní seznam pražský. V duchu. Ale jsem si ho i psal, abych měl zpětnou kontrolu. Už jsem přece jenom někdy něco domotal nebo přehodil pořadí. Hlavně u Josefů Nováků.Tam se to musí, podle mne, ještě precizovat. Těma autorama seznamu.

Ti pánové, co zazvonili u mých dveří, byli moc hodní a přátelští. A že jestli jsem opět sám doma, že bych neměl jenom vysedávat u počítače, a že je potřeba občas i mezi lidi, a že by mne vzali na výlet, že tady dole mají auto. Byl jsem moc rád. Už jsem dlouho nebyl mezi normálníma lidma.

Když jsem si chtěl zapnout bezpečnostní pásy, které jsou,mimochodem, dost nebezpečné, řekli mi, že nemusím. Že pro mne mají speciální bezpečnostní kombinézu. Fakt byla skoro úplně stejná jako mají  piloti formuloví, závodničtí. Byla mi trošku úzká, no to tak prej musí bejt, kvůlivá ochraně vnitřních orgánů před účinky přetížení. No a jeli sme. Sousedi mi mávali, byli taky asi rádi, že jedu konečně na pořádnej vejlet. Já jsem jim také mával, i ti páni mávali, i řidič mával, všichni jsme na sebe mávali a usmívali se, jako kdyby jsme byli z jedný rodiny.

Představte si, lidi, že to autíčko mělo i majáček, velice širokej, skoro přes celou střechu. Zeptal jsem se mojich přátel, protože jsme se v mžiku oka hned spřátelili, jestli mají i sirénku. A oni že mají. Tak jsem je poprosil, jestli by jí nemohli trošku zapojit. Aspoň na chviličku. Jen tak pro radost ostatním účastníkům silničního provozu. Aby i oni věděli, že se jedeme trošku vyluftovat. Kámoš, co seděl hned naproti mně, se zeptal, jestli mi prej  není špatně. Já že mi je fajn, že jsem spokojenej. Tak řekl šoférovi ať jí teda nepouští. Na výpadovce z města jsem už věděl, že to bude príma výlet. Mám velice rád přírodu. Mezi čtyřma stěnama se cítím ne zrovna nejlíp. Spíš špatně. Ale teďka, zrovinka, mi bylo moc příjemně.

Cestou jsme vzájemně a zajímavě komunikovali o různejch důležitejch problémech. Když jsem měl příležitost, recitoval jsem také svoje básně, zaspíval pár svých autorizovaných písní otextovaných a smáli jsme se a byla překrásná, přátelská, vstřícná atmosféra v autíčku obrovském. Jenomže se mi začalo chtít i trošku čůrat.Tak jsem poprosil, jestli by mi mohli, až to bude vhodné,  někde v zákoutí, na chvílinku zastavit. Víte já,  teď po čtyřicítce, už moc dlouho neudržím. A moji přátelé pravili, že ještě kousek, jen co by kamenem některej z nich, nevzpomínám si přesně kterej, dohodil a už tam budem a tam budu moct čůrat jak často budu chtít a kde budu chtít. Můj hodnej synek s dcérenkou mi prej uhradili relaxační pobyt u nich v lázních. Nelhali mi. Však proč taky, že? Vždyť to byli přátelé.

A už jsem ho uviděl. Byl to moc pěkně architektonicky řešenej a stylovej lázeňskej hotel. Asi byl i trošku termální. A byl u něj velikánskej park, velikej skoro jako golfový hřiště. Pro jistotu, jenom abych se utvrdil, jsem se zeptal. A kámoši, že jasně a že není problém. A jestli ještě neovládám hru džentlmenů, že mne to tu naučí speciálně školenej personál se zaměřením na golfovou hru. Já jsem do tý doby o golfu jenom něco četl v encyklopediích a různejch ročenkách od roku 1921, tak jsem byl moc rád. Docela prudce jsme nakonec zastavili  a šli jsme se všichni společně zapsat na recepci.

( Pokračování možná příště )